Jedna z nejčastějších vět fotografů začátečníků při dotazu na typ vhodného fotografického kurzu je "Já fotografovat umím, jenom nevím na co jsou tam ty čudlíky". Tak se na ně pojďme podívat.
Dostali jste nový fotoaparát, a je jedno jestli zrcadlovku (DSLR) nebo kompakt (automat). Pravděpodobně jste už zvládli základní funkce a strávili několik hodin listováním v návodu a zjišťováním co všechno přístroj umí. Návody ale jsou většinou složité a nečtivé. A tak se pod vedením své intuice a kamarádských rad snažíte rozlousknout, na co je „ten čudlík“. Hlavně si musíte uvědomit, že výrobce je pod tlakem konkurence a snaží se vyrobit co nejdokonalejší fotoaparát s množstvím vychytávek. Ne všechny jsou důležité a prakticky všechny lze nastavit i ručně pomocí času a clony.
Nejdříve se naučte přístroj držet. Navzdory reklamě prodejců nesmíte zapomínat, že fotoaparát není módní doplněk. Držte ho pevně, nejlépe levou rukou pod objektivem a pravou za tělo. Tak snadno zamíříte na cíl a pravými prsty můžete pohotově ovládat spoušť, korekci expozice, časy, …
Zkuste si nastavit funkce vyjmenované v předchozím odstavci. Vypněte automatické nastavení ISO (ISO – AUTO). Ale co vlastně znamená to ISO? Čím je hodnota vyšší (100, 200, 400, 800, 1600, …) tím lépe můžete fotografovat za horších světelných podmínek. Tato bohulibá funkce má však háček, protože s číslem roste i míra šumu. Tak se vám snadno může stát, že fotografie vypadají jako posypané dětskou krupičkou. Většinou platí, že přístroj spolehlivě zvládá maximálně 800 ISO. Proto je dobré mít fotoaparát pod kontrolou a vědět, že ISO 100 se použije venku za slunečného počasí, 200 také venku, ale není-li poledne nebo je-li opar, 400 ve městě, v lese nebo v podvečer a 800 v místnosti. S přibývajícími zkušenostmi se optimální hodnota ISO pro danou situaci hledá snadněji.
Dále nastavte co nejvyšší rozlišení fotografií. Možná se vám zdá, že chystané fotografování není až tak důležité, že fotky jsou „jen“ z dovolené. Navíc se vám v menším rozlišení vejde na kartu více záběrů a nemusíte mít s sebou náhradní paměťovou kartu. Ale může se taky stát, že budete chtít věnovat hezkou vzpomínku svému blízkému, jenže z krásného západu slunce na pláži prostě nevykřešete velkou fotografii do rámečku tak, aby nebyla rozostřená. Vždy je lepší fotografii dodatečně v počítači zmenšit než roztahovat.
Doporučujeme nastavit ostření (ostřící bod) na střed a stejně tak i měření expozice. Toto vyřazení všech dalších možností vychází z let praxe a dá se shrnout do jednoduché věty: „Co je pro mne důležité, by mělo být ostré a správně naexponované.“ Časem se naučíte komponovat i mimo střed obrázku, ale i tak je dobré mít tyto funkce zapnuté.
Určitě nedoporučujeme nastavovat tzv. kreativní filtry (převod do černobílé, sépie, rozostření, saturace barev, …), na ty raději zapomeňte. Za prvé jsou to kroky nevratné a pokud jednou vyfotografujete onen západ slunce černobíle, už nikdy neuvidíte, jak bylo moře krásně modré. A pak, aplikace filtru při fotografování nemůže nahradit následnou požadovanou a správnou úpravu v počítači.
Závěrem ještě jedno doporučení. Nejedná se o nastavení fotoaparátu, ale o potřebě dokoupit pár drobností. Určitě by neměla chybět náhradní (vždy nabitá!) baterie a paměťová karta. Nutností je dokoupit na každý objektiv UV filtr, což je v podstatě čiré sklo, které namontujete na předsádku objektivu. Mimo jiné slouží jako ochrana objektivu před poškrábáním. Pochopitelně se poohlédněte po brašně, do které vše snadno sbalíte, a která je natolik bytelná, že ochrání náš „poklad“ i před drobnými nárazy.
Šimon Pikous, 2015
Líbil se Vám článek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte ho na Vašem facebooku.
