Zajímavé filozofické zamyšlení nad pořizováním fotografií z auta.
Představte si to z opačného úhlu. Sedíte v autě. Na dlouhé cestě se prakticky nepohybujete. Nejvíce se zaměstnávají oči, pak ruce na volantu, ale v podstatě jste statičtí. Ani auto se vůči vám nepohybuje. To, co se pohybuje, je krajina okolo vás, zatímco vy „stojíte“.
Základní poučka zní, že čas, který udržíte tak, aby fotografie nebyla rozmazána, odpovídá převrácené hodnotě ohniska. Mám Canon full-frame a z toho jsem vycházel při následujícím pokusu. Chci vědět, jak vypadá krajina za oknem auta, když splním všechny požadavky pro ostrou fotku? Nehýbu se a mám nejdelší možný čas, který nerozmažu. U svého aparátu jsem použil objektiv s 35mm ohniskem (širokoúhlý má navíc velkou hloubku ostrosti), logickým časem je 1/30 vteřiny a snímal jsem kolmo na osu pohybu. Podívejte, jak se mění krajina při rychlosti 50 km/h, 60 km/h, 80 km/h, 90 km/h až 130 km/h.
Vybral jsem si stejný vzorec pokusu. Nastavil jsem expozici na 10 vteřin a upravil rychlost na 100 km/h a 130 km. Můžete vidět naexponovaných 277 m a 361 m jízdy na dálnici.
… ukazují zrychlení pohybu z 60 km na 90 km. To už byla jen hra. Výsledek jsem panoramaticky „slepil“.
Podobné pokusy dělejte raději z místa spolujezdce, ať to nejsou vaše poslední fotografie. Lepší je zastavit, vystoupit a fotografovat tak, abyste nic a nikoho neohrozili.
Šimon Pikous, listopad 2017
Líbil se Vám článek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte ho na Vašem facebooku.
