Většina aparátů je doplněna vestavěným bleskem. Prakticky všichni vědí, že se použije, pokud je málo světla – to znamená v místnosti. Blesk má ale využití i za denního světla.
Představte si tuhle situaci. V tmavé místnosti máte vyfotit s bleskem pár, který tančí dost svižnou polku. Jaký nejdelší čas můžete použít, aby tanečníci nebyli rozmazaní (synchronizace je 1/160)?
Odpověď najdete v článku.
Nejdřív trochu teorie. Při expozici se „prosvětlení“ záběru řídí délkou času a intenzita popředí clonou. Například budete fotografovat v kostele a máte přepálenou (světlou) postavu na černém pozadí. Co s tím? Přidat na výkonu blesku nemůžete, to by postava byla ještě světlejší a záblesk stejně dál nedoletí. Mám zkušenost, že slušný výsledek s použitím blesku je maximálně do 5 metrů a směrné číslo na něj nemá velký vliv. Záblesk prostě dál „nedoletí“. Jak na to? Uvědomíte-li si fakt, že clona určuje kolik světla dopadne na čip a čas jak dlouho bude dopadat, vyjde vám jasný postup. Musíte správně zaclonit na postavu a přidat na čase. Tím se proexponuje pozadí přirozeným (zbytkovým, odraženým) světlem.
Koukněte na ilustrační obrázky. Použil jsem zátiší s panenkou a koníčkem. Oba záběry byly vytvořeny v místnosti s běžným, stropním (zářivkovým) osvětlením. Na prvním záběru byl expoziční čas natolik krátký, že nedovolil zářivce, aby se projevila. Výsledek lze hovorově nazvat „Panenka v tunelu“. U druhého záběru jsem posunul čas (s využitím stativu) až na 10 sekund (clona a intenzita blesku zůstaly stejné). Výsledek je výrazně „prokreslenější“ a začíná se projevovat i jiné zabarvení snímku, které je dané rozdílnými zdroji světla a jejich teplotou chromatičnosti. O tom si řekneme jindy, v článku o vyvážení bílé.
Přidáním záblesku dost výrazně destruujete světelnou atmosféru záběru. Snímek je „tvrdý“ a za předměty se objevují výrazné stíny. Pro snížení nechtěného účinku musíte hledat různé metody modulace osvětlení, které vycházejí z následujících čtyř vzorců.
Nakonec můžete využít různé kombinace a variace předchozích postupů.
Užitečná pomůcka u všech současných blesků je ruční zoomování. To znamená, že ručně navolíte ohnisko na blesku, které by teoreticky mělo odpovídat ohnisku objektivu. Tím, že zoomujete ručně (manuálně), můžete toto pravidlo porušit. Nastavením blesku na ohnisko 24 mm (obr. 1) se světelný tok rozšíří tak, že plynule vykryje celé zorné pole aparátu. Ještě lépe je to vidět na obrázku 2, kdy je objektiv nastaven na 70 mm).
Opačného efektu, takzvaného vypíchnutí hlavního objektu docílíte manuálním přezoomováním blesku na delší ohniskovou vzdálenost. V našem případě jsem použil zazoomování na 105 mm (obr. 3). Celý světelný kužel se zúžil na střed a „vypíchl“ panenku. Okraje snímku jsou tmavší a předměty na nich neruší tolik celkovou scénu. Pro srovnání se podívejte na stejný příklad s ohniskem objektivu 70 mm (obr. 4).
Správná odpověď je 5) 19,5 sekundy. Pokud je místnost opravdu temná, nesvítí v ní žádný světelný zdroj, tak můžete exponovat jak chcete dlouho a na snímku bude vidět stejně jenom tma. Až teprve světelný záblesk scénu nasvítí. Ten je úžasně krátký (uvádí se 1/1000 sekundy) a pohyb tanečníků „zamrazí“. Můžete exponovat jak dlouho chcete, protože scénu osvítí jen záblesk, pak je zase tma.
Podívejte se na obrázky. K panence jsem přidal točící se větrník. V první situaci je exponováno 10 sekund. Zcela nepatrné světlo (nebyla absolutní tma) v ateliéru umožňuje rozpoznat siluetu scény. Na druhém záběru jsem do stejně dlouhé expozice spustil záblesk. Větrník je ostrý. Blesk „zmrazil“ pohyb, který by jinak byl úplně rozmazaný.
Blesk lze výhodně použít i na přímém slunci. Světla je sice dost, ale na portrétu jsou tvrdé stíny. Ze šikovného úhlu blesk prosvítí i stinnou část obličeje. Doporučuji ho využít v případě, kdy postava stojí ve stínu a za ní je ostré světlo (na písčité pláži sedí plavovláska pod slunečníkem). Kontrast mezi stínem a světlem se sníží.
Blesk se dá také použít v protisvětle (v místnosti proti oknu). Tady si musíte dát pozor na jeho odraz na skle (stejně tak i v zrcadle). Stoupněte si šikmo k oknu, tak aby se odlesk odrazil mimo obrázek (jako koule v kulečníku). Oba obrázky mají něco do sebe, ale na tom vpravo je vidět do tváře.
Koukněte na následující obrázky.
A jako bonus přikládám hříčku s červenou PET lahví.
Šimon Pikous, březen 2018
Líbil se Vám článek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte ho na Vašem facebooku.