Jednoduchý návod na výrobu levného a bytelného stativu, kterou zvládne opravdu každý.
Jistě to znáte. Potřebujete nafotografovat detailní záběr houby, která vyrostla na zahrádce pod smrkem nebo vánoční zátiší při svíčkách, ale světla je málo. Nebo snad chcete autoportrét (selfie) s babičkou, jenže další ruka, která by držela a zmáčkla fotoaparát tu není. Ano, můžete použít stativ. Na zahrádce snad. Proč se s ním trmácet na houby do lesa, když ani pořádně nejde rozložit a k vyhlédnutému hříbku se stejně nepřiblížíte? Menší stativy bývají navíc „rozviklané“. Při expozici mají tendenci sebou hýbnout a práce s nimi je také náročná. Nožičky oživnou přesně v tu chvíli, kdy se snažíte v hledáčku aparátu na stativu najít a zafixovat kýžený předmět. O stativech a jejich výběru si budeme vyprávět jindy, teď se věnujme stativovému polštářku.
K výrobě Vám bude stačit 10 minut, jehla, nit, žínka, kolíčky na prádlo a trocha rýže. Vezměte si žínku, kterou můžete ještě trochu zkrátit podle velikosti fotoaparátu, pro který je primárně stativový polštářek určen. Naplňte ji ze dvou třetin (max. 3/4) rýží, pochopitelně neuvařenou, syrovou. Osobně se mi osvědčila dlouhozrnná, ale je to věc vkusu a také obsahu kuchyňské poličky. Ustřiženou část žínky dvakrát založte a zafixujte kolíčky. A teď přijde čas si vzpomenout, jak se navléká niť do jehly, dělá uzlík na niti, hustě zašívá a nakonec zapošívá. Ještě ukousnout nit a můžete fotografovat.
Je až k nevíře, že touto jednoduchou cestou získáte stativ, který je bytelnější než většina koupených v ceně do 2 000 Kč. Jeho využití začíná od mobilních telefonů přes kompakty až po zrcadlovky. Jednoduše do něj „zaboříte“ fotoaparát, nastavíte úhel záběru a stisknete spoušť. Výhodou je i dobrá polohovatelnost fotoaparátu. Můžete snímat i v ostrých úhlech vzhůru nebo naopak dolů. Pytlík se dokonale přizpůsobí povrchu a nepřekáží mu ani nerovnosti terénu, například kořeny.
I při použití nejbytelnějšího stativu se snažte mít expozici pokud možno co nejkratší, eliminujete tím kromě chvění i šum na obrázku. Takže nezapomeňte na součinnost času, clony a citlivosti (ISO). Před expozicí si nastavte samospoušť, stačí zkrátit předvolbu na dvě vteřiny. Zabráníte tak nechtěnému drncnutí do fotoaparátu a u pokročilejších aparátů můžete sklopit i zrcátko.
Krásné fotky vám za celou LŠF Liberec přeje Šimon Pikous
Publikováno: září 2017
Líbil se Vám článek? Řekněte o něm přátelům a sdílejte ho na Vašem facebooku.
